Brouk a knihovna v pařezu

Brouk otevřel knihovnu v dutém pařezu. U vchodu měl rohožku z mechu a uvnitř dvě police, každou tak dlouhou, že po ní myška mohla udělat čtyři kroky. Knížky voněly suchým listím. Všechny byly svázané v pevných zelených deskách, aby jim v lese neublížila vlhkost. Brouk byl na jejich úhlednou řadu velmi pyšný.

První návštěvnicí byla žabka. Chtěla si půjčit knížku o mostě, který přerostl potok. „Je tam obrázek velikého mostu a maličkého stavitele,“ vysvětlovala. Brouk přesně věděl, o který příběh jde. Včera si jej prohlížel. Sáhl na dolní polici a vytáhl zelenou knihu. Na první stránce seděla červená muchomůrka. Žabka naklonila hlavu. „Tenhle most má klobouk.“

Brouk se podíval na další zelené desky. Most byl určitě vedle nich. Jenže po muchomůrce našel písničky o dešti a po písničkách příběh o veverčí šále. Knížky měly stejnou výšku i stejně tmavou zelenou barvu. Včera si myslel, že si jejich místa zapamatuje. Dnes vypadala každá jako sousedka té správné.

„Srovnám je od největší,“ rozhodl. Přinesl kousek rovné kůry a porovnal knižní hřbety. Dvě knížky byly o maličko vyšší. Jednu postavil na začátek, druhou na konec. Prostřední řada se skoro nezměnila. Žabka si zatím sedla na mechový polštářek. Příběh o mostě si chtěla přečíst, než se večer vrátí kolem potoka domů.

Brouk začal knihy prohlížet jednu po druhé. Muchomůrku položil nalevo, písničky napravo a šálu si opřel o malou židli. Z další knihy se na něj usmál stavitel s cihličkou na zádech. Za ním vedl přes vodu přesně ten most, který hledali. „Mám ji!“ zavolal brouk. Žabka vyskočila tak rychle, až se mechový polštářek převrátil.

Jenže když si chtěla knihu odnést, brouk se zarazil. Večer ji vrátí a on bude hledat znovu. Na stole ležely barevné suché lístky, které chtěl použít jako záložky. Vybral z nich světlý úzký proužek. Přeložil jej a zasunul mezi desky knihy tak, aby malý konec vykukoval nahoře. Na konec nakreslil obyčejný oblouček se dvěma břehy.

Žabka si značku prohlédla. „To je můj most,“ poznala. „A nepřekáží obrázkům.“ Brouk zkusil položit knihu zpátky mezi ostatní. Světlý proužek zůstal vidět. Kniha už nemusela být nejvyšší ani ležet na zvláštním místě. Důležitý obrázek ji prozrazoval i se zavřenými deskami. Brouk hned věděl, jak ji najde příště. Na okraj police pod knihou připevnil druhý světlý lístek se stejným mostem. Prázdné místo tak bude poznat, i když si žabka knihu odnese.

Neoznačil však všechny knihy najednou. Nejdřív pustil žabku domů a uklidil mostní dílo, které při hledání udělal z polštářku, židle a otevřených knih. Potom se vrátil k muchomůrce. Na její proužek nakreslil klobouček. U písniček udělal kapku a u veverčí šály dlouhou vlnku. Každou značku si vyzkoušel v zavřené řadě, než otevřel další knížku.

Kousek od rohožky zůstala ležet poslední nepoužitá záložka. Brouk si ji schoval do prázdné přihrádky. Nechtěl pro ni vymýšlet obrázek dřív, než bude vědět, ke které skutečné knížce má návštěvníka dovést.

Večer žabka přinesla knihu zpátky. Nebyla mokrá, jen mezi listy uvízlo malinké semínko. Brouk jí ukázal místo na polici. Žabka je našla sama podle břehů a obloučku. „Ten stavitel to s mostem nakonec zvládl,“ řekla. Brouk přikývl. Jeho vlastní malý most, nakreslený na kousku listu, teď pomáhal knihám přecházet od jedné návštěvy ke druhé.