Drak, který opravoval deštníky

Dráček Brumlík měl pod starým bukem dílnu. Na polici choval klubíčka, v zásuvce knoflíky a za uchem tužku, kterou pokaždé hledal nejdéle. Byl malý, šalvějově zelený a velice si přál něco pořádně opravit. Zatím rovnal jen ohnuté háčky a utahoval viklavé stoličky.

Jednoho rána přišla jezevčice s modrým deštníkem. Uprostřed látky zela trhlina. „Zachytila jsem se o ostružiní,“ vysvětlila. „Odpoledne potřebuji odnést babičce suché ponožky. Pod tímhle by byly mokré dřív než moje tlapky.“ Brumlík rozložil deštník na pracovním stole. Tohle už byla pořádná zakázka.

Nejprve chtěl uhladit zmačkané okraje trhliny. Dýchl na ně, jak byl zvyklý při rovnání kovových háčků. Látka se okamžitě zkroutila a zavoněla připáleninou. Brumlík ucukl. Díra se nezvětšila o mnoho, ale stačilo to, aby mu poklesly uši. „Můj dech umí věci, o které ho nikdo neprosí.“

Jezevčice si prohlédla okraj. „Tak na něj dýchat nebudeme.“ Řekla to docela obyčejně, jako by navrhovala přisunout židli. Brumlík otevřel zásuvku se záplatami. Byla prázdná. Všechny kousky látky minulý týden spotřeboval na závěs, který mu teď vesele visel u okna.

Venku zašustilo listí. Veverka přinesla hrst lískových oříšků a s nimi se na stůl svezl široký spadaný list. Brumlík jej položil přes trhlinu. Zakryl ji celou. „List přece v dešti taky nezmizí,“ zamumlal. Jezevčice však list lehce ohnula a u řapíku se objevila prasklinka.

„Samotný by dlouho nevydržel,“ řekla. Brumlík si přisunul stoličku. Tentokrát nespěchal. Veverka vybrala pod bukem několik ještě pružných listů. Myška z vedlejšího pařezu přinesla pevnou nit a tenkou jehlu. „Držet umíš dobře,“ řekla dráčkovi. „A já se dostanu i tam, kde překážejí tvoje drápky.“

Nejdřív zkusili malý vzorek. Brumlík překryl dva listy přes sebe, jako viděl tašky na střeše. Myška je opatrně přišila k odstřižku, který našli v lemu závěsu. Když na ně jezevčice kápla vodu, kapka sklouzla. Jen u stehů zůstaly mokré tečky.

Veverka si vzpomněla na kousek včelího vosku ve své zásobní skrýši. Používala ho na drhnoucí zásuvku. Brumlík vosk zahřál dechem v plechovém víčku, daleko od deštníku. Potom víčko odložil a počkal, až vosk půjde nabrat dřevěnou špachtličkou. „Tady se mi ten dech hodí,“ řekl už o trochu veseleji.

Na napnutou modrou látku položili dva pružné listy s překrytými okraji. Dráček je přidržoval, myška šila a jezevčice otáčela deštníkem. Veverka nakonec potřela švy tenkou vrstvičkou vosku. Brumlík celou dobu dýchal stranou. Peříčko zavěšené u okna se při každém jeho výdechu zatřepetalo.

Zkouška přišla z konvičky. Voda zabubnovala na modrou střechu a stekla po listech dolů. Pod záplatou zůstalo sucho. Jezevčice pod deštník slavnostně položila jednu ponožku. Ani ta nezmokla. „Na dnešní cestu dobré,“ rozhodl Brumlík. „A než listy zkřehnou, ušijeme pořádnou látkovou záplatu.“

Odpoledne vykročila jezevčice k babičce. Na modrém deštníku jí svítily dva žluté listy. Brumlík se za ní díval ze dveří a už plánoval přihrádku na látkové zbytky. Tužku hledal jen chvilku. Tentokrát mu ji myška vytáhla zpoza ucha dřív, než stihl převrátit všechny zásuvky.