Jezevec a slavnost pro jednoho

Jezevec pekl malý jablečný koláč. Nebyl k narozeninám. Prostě chtěl jednou odpoledne posadit kamarády kolem svého stolu a poslouchat, co se jim v lese přihodilo. Dělal to poprvé. Koláč voněl hezky a na každé žaludové sedátko dal složený lístek, aby nebylo studené. Uprostřed stolu nechal místo pro konvičku.

Pozvánky roznesl už ráno. Každá byla napsaná na pevném listu a měla obrázek koláče, konvičky a jeho domečku. Veverce list zasunul pod okenici, myšce jej podal přímo do tlapek a cvrčkovi jej připevnil ke dveřím drobným trnem z větvičky. Cestou domů si pořád v hlavě procházel, jestli nikomu nezapomněl přichystat sedátko.

Odpoledne vytáhl koláč na stůl a postavil se vedle něj. Čekal. U branky prošel vítr, ze stromu spadl list a v konvičce přestala stoupat pára. Jezevec koláč trochu pootočil, aby vypadal lákavěji z cesty. Potom narovnal sedátka. Hosté pořád nikde. Jezevci se jeho stůl najednou zdál mnohem větší než ráno.

Nechtěl hned rozhodnout, že nikdo přijít nechce. Zabalil koláč do čisté utěrky a došel k myšce. Zrovna si česala vousky. „Ty už jsi tady?“ podivila se. „Myslela jsem, že se dnes teprve domluvíme, kdy slavnost začne.“ Jezevec zamrkal. Myška mu ukázala list. Obrázek koláče tam byl, domeček také. Jen čas začátku nikde.

Jezevec si pozvánku prohlédl. Tak dlouho se věnoval komínu a třem čárkám páry nad konvičkou, že zapomněl napsat, kdy mají kamarádi přijít. Myška mu však nepodala list zpátky s výčitkou. Nabídla mu židli. „Ještě jsem si nestihla zavázat stužku. Pomůžeš mi podržet jeden konec? Potom se můžeme podívat za ostatními.“

U veverky zjistili, že ta plánuje dojít až navečer, až doplní zásobu oříšků. Cvrček naopak čekal, jestli někdo nezačne hrát slavnostní písničku. Všem se hodila jiná chvíle. Jezevec si přisedl na pařez. Tentokrát se neptal, proč ještě nepřišli. Zeptal se, kdy by se jim společné posezení hodilo. Veverka chtěla dokončit jednu cestu k lípě. Cvrček potřeboval chvíli na naladění.

Dohodli se, že se sejdou, až bude slunce nad kulatou skálou za jezevcovým domkem. To místo znali všichni. Myška doplnila pozvánky obrázkem skály a malého slunce. Jezevec je donesl zpátky, aby i kamarádi, kteří zrovna odešli, našli stejnou domluvu. Pak se vrátil ke svému stolu a konvičku znovu připravil.

Tentokrát už nečekal u branky s prázdnýma tlapkama. Zatím si nachystal talířky, na kterých mu ráno trochu zaschl písek. Každý ometl a položil na jiné místo. Když zvedl hlavu, myška šla po cestičce a držela rovně zavázanou stužku. Za ní poskakovala veverka. Cvrček nesl housličky tak slavnostně, jako by měly dostat vlastní sedátko.

Nejmenší sedátko postavil blíž ke konvičce, aby myška nemusela přes stůl šplhat. Pro housličky přisunul suchou krabičku. Při chystání si konečně přestal pořád představovat, jak se budou hosté tvářit. Na to se mohl podívat, až přijdou.

Koláč stihl vychladnout, ale pořád krásně voněl jablky. Jezevec každému ukrojil malý kousek. U posledního talířku si vzpomněl na své ranní obavy a trochu se zasmál. Myška mu nalila teplý nápoj. „Tak už můžeme začít?“ zeptala se. Jezevec se rozhlédl kolem obsazených žaludových sedátek. Tentokrát se nepotřeboval dívat na slunce. Začátek slavnosti seděl přímo před ním.