Myška a červený knoflík

Myška sbírala u cesty ostružiny, když našla veliký červený knoflík. Byl hladký, kulatý a na kraji měl malý vroubek. Myška jej opatrně otřela do trávy. „Talíř,“ rozhodla. Do její kuchyňky by se vešel právě jeden, zato pořádný.

Vložila knoflík do košíku z ořechové skořápky. Na vrch položila dvě ostružiny, aby vyzkoušela, jak bude vypadat večeře. Jenže za jednou dírkou zůstala viset červená nit. Zachytávala se o každý lístek na cestě. Myška nitku několikrát zvedla, ale ustřihnout ji neměla čím.

U lavičky potkala jezevce. Měl na sobě záplatovaný kabátek a držel si jeho cípy tlapkou. „Dneska fouká nějak dovnitř,“ postěžoval si. Myška se podívala na kabátek, pak do košíku. Vedle jezevcovy tlapky byly tři červené knoflíky. Jeden z nich měl na kraji úplně stejný vroubek.

Myška si představila svůj nový talíř. Vejdou se na něj dokonce tři ostružiny, když budou menší. Potom si všimla červené nitky u prázdného místa na kabátku. Ta její byla její druhá půlka. Vybrala z knoflíku obě ostružiny a podala jej jezevci. „Myslím, že ten talíř patří tobě.“

Jezevec zamrkal. Myška mu vysvětlila svůj objev a oba se zasmáli. Jezevec měl doma jehlu i nit. Než knoflík přišil, nabídl myšce místo u stolu. Ostružiny zatím položila na čistý lískový list. Jezevec přidal drobeček svého koláče. Na list se vešel mnohem lépe než na knoflík.

Když se myška chystala domů, kabátek už měl zase čtyři červené puntíky. Myška si vzala košík a zbylé ostružiny. List opatrně nesla naplocho před sebou. Večer jej položila na malý kuchyňský stolek. Na jednom kraji zůstal koláčový drobeček. Na druhém hezky zářila ostružina. Talíř byl tentokrát zelený.